Vrátili jsme se ze španělské mise

 V pondělí 30.12. v 16:45 dosedlo na letiště Václava Havla letadlo z Madridu. Byl to neodkladný znak toho, že naše španělská mise je u konce. Jaká vlastně byla a jak se nám vedlo se dočtete na řádcích níže.

V pondělí 30.12. v 16:45 dosedlo na letiště Václava Havla letadlo z Madridu. Byl to neodkladný znak toho, že naše španělská mise je u konce. Jaká vlastně byla a jak se nám vedlo se dočtete na řádcích níže.

Do Madridu jsme přiletěli 27.12. ve 12:20 a na letišti na nás čekala výprava čtyř mužů z pořádajícího klubu. Byli velmi přátelští a ochotní. Tři z nich však nemluvili jinak než španělsky a jeden (Carlos) byl jejich mluvčí, ten ovládal angličtinu. Nasedli jsme do moderního autobusu, který nás odvezl do malebného 2* hostelu rodinného typu s klasickou španělskou architekturou. Tento hostel se nacházel 150 km od Madridu a 35 km od Valladolidu v malé vesničce Pedrajas san Esteban, která byla dějištěm turnaje. Po obědě jsme si šli na chvilku odpočinout a v 19:30 jsme již odjížděli na utkání ACB španělské ligy Valladolid - Rio Natura Monbus, které domácí celek vyhrál 77:73. Za hosty nastoupil ex-nymburský hráč Pavel Pumprla, který měl rize obranné úkoly a velmi dobře si poradil s domácí hvězdou Danilem Andjušičem. Na výhru to však bohužel nestačilo a tak se Obradorio muselo vracet domů se smutkem v hlavách. Toto utkání elitní španělské ACB bylo soubojem posledního celku s týmem na čtrnáctém místě a kvalita hry se mohla rovnat lepšímu průměru naší Mattonky. Po konci utkání jsme zamířili zpět do hostelu a po večeři jsme šli spát. Ráno 28.12. jsme měli trénink od 10:00 do 11:15. Školní tělocvična na nás čekala vzdálená jen 3 minuty od našeho ubytování, což bylo velmi příjemné. V hale pro 200 diváků byla na podlaze místo palubovky klasická guma položená na betonu a množství čar na zemi nasvědčovalo, že je hojně využívaná pro různé sporty. Tělocvična nebyla vytápěná, a to i přesto, že venku bylo na španělské poměry chladno (-1°C). Po převlečení naši kluci uchopili do rukou míče, kterých bylo devět, tří různých značek a vrhli jsme se do tréninku. Po zahřátí jsme zopakovali systémy 5 - 0, dále jsme zařadili střelecká cvičení, následně jsme se pustili do hry 5 - 5 a osvojení našich presinkových situací, poté jsme opět měli střelecký blok a vše jsme zakončili 8 minutovým strečinkem na závěr. Po obědě byl naplánovaný krátký odpočinek a poté jsme se již přesunuli  zpět do tělocvičny, kde jsme nejprve shlédli utkání domácího celku s Kutxou Laboral a následně jsme hráli my s loňským vítězem Estudiantes Madrid. Všechna tři španělská družstva měla naprosto odlišný herní styl, než je praktikován u nás v extralize. Soupeři vždy používali 2 - 3 zónové presinkové obrany, hráli v každém utkání minimálně 60 % času zónové obrany 1 - 3 - 1 nebo 3 - 2. U nikoho se neobjevovala tolik oblíbená zóna v českých poměrech 2 - 3. Pokud španělé hráli osobní obranu, pak všichni pouze jedinou a to "všechno přeber". Hráči těchto družstev byli menšího vzrůstu, ale to jim vůbec nepřekáželo, ba naopak. Velmi agilní obrana se silných ucpáváním vymezeného území ze slabé strany, dávala prostor pro naše střelce, kteří však během celého turnaje hledali svoji mušku. Naše systémy vycházely na výbornou, měli jsme však velmi špatné procento střelby z delších dvojek a z trojek také. Nic nám nebyla platná kvalitní obrana, kdy jsme v obou odehraných utkáních nedostali více než 77 bodů. Náš střelecký výpadek nás stál lepší umístění na turnaji. S Estudiantes jsme padli o 16 bodů a dopoledne druhý den nás čekal zápas o třetí místo. 29.12. v 10:30 jsme se utkali s domácím celkem Valladolid. Utkání bylo 37 minut vyrovnané, pak nám domácí dvěma slepenými trojkami odskočili na 8 bodů a při snaze toto manko smazat jsme aktivní obranou bohužel sbírali fauly, které domácí tým nekompromisně trestal úspěšnými TH. Konečný rozdíl ve skóre, - 15 bodů, byl tak pro nás velmi krutý. Ve finálovém utkání zvítězil náš přemožitel Estudiantes nad Kutxou Laboral o dvanáct bodů a obhájil tak loňské vítězství. Druhý den ráno, 30.12., na nás čekal autobus před naším hostelem a odvezl nás na letiště odkud jsme zamířili zpět do Prahy a pak domů. Na turnaji jsme tedy nakonec obsadili čtvrté místo, které naprosto korespondovalo s naší předvedenou hrou. Ne zcela dobře se klukům během celého turnaje dařilo číst hru soupeřů, dále naši hráči udělali velké množství nestandardních rozhodnutí při výběru střeleckých pozic či koridoru přihrávky. Pokud k tomu připočteme slabší procento úspěšnosti při střelbě, pak nás bohužel nezachránila ani kvalitní obranná činnost a ani enormní nasazení celého týmu. Turnaj byl pro nás velkým ponaučením a ukázal nám množství našich chyb, které musíme tréninkem postupně odstraňovat. Máme tak před sebou spoustu tvrdé práce, bez které bychom sklízeli ovoce jen velmi těžce.

Kaňka turnaje: 
Kaňkou turnaje byly zcela jistě výkony arbitrů, posuzování některých situací z jejich strany, bylo přinejmenším nestandartní. Na sudí si během turnaje stěžovali všechny čtyři týmy a tak je škoda, že zabezpečení takto důležitých pozic na turnaji nebylo kvalitnější.

Zajímavost turnaje:
Na turnaji se vyskytl jeden velmi zajímavý prvek, který byl zcela v rozporu se zažitými zvyklostmi v českém basketbale. Hráči všech třech španělských týmů nepoužívali zastavení po obrátce a následné zakončení střelbou či přihrávku. Pokaždé bylo toto zastavení odpískáno jako kroky.

Semifinále:
Valladolid - Kutxa Laboral   60:68
BCM Nymburk U19A - Estudiantes Madrid   57:73
Body: Senohradský 16, Svoboda 11 a 9 doskoků, Heinzl 9 a 9 doskoků, Stegbauer 6 a 7 doskoků, Kozina 5 a 8 doskoků, Sehnal 4, Křepela 2, Vaněk 2, Šubert 2

O třetí místo:
Valladolid - BCM Nymburk U19A   77:62
Body: Heinzl 14 a 12 doskoků, Stegbauer 10 a 7 doskoků, Sehnal 9, Svoboda 9, Kozina 6, Sarna 5, Šubert 5, Křepela 2, Vaněk 2

Finále:
Estudiantes Madrid - Kutxa Laboral   83:71

Konečné pořadí turnaje:

  1. Estudiantes Madrid
  2. Kutxa Laboral
  3. Valladolid
  4. BCM Nymburk U19A

 

 

Junioři U19A
31.12.2013 - 8:58