Jeden rok, 6 měsíců a 26 dní po posledním utkání v Kooperativa NBL si 215 cm vysoký Stanislav Votroubek znovu oblékl dres a jako hráč Basketbalu Polabí se vrátil na palubovku. Obnovenou premiéru si odbyl v utkání první ligy proti Slavoj Litoměřice v neděli.
Standa za svou dvacetiletou kariéru hráče začínal v roce 1999 v Ústí nad Labem, odkud po roce odešel na krátko do Itálie, aby se v roce 2001 stal členem našeho A-týmu. Nymburk nakonec byl Standovou nejdelší štací v NBL. Odcházel v sezoně 2007 po 301 odehraných zápasech za Nymburk a jedním z mála hráčů, kteří se mohou pochlubit kompletní sbírkou medailí z NBL. Po bronzu a stříbru získal čtyři zlata.
Další štací byl na dva roky Prostějov (2007-2009), po ročním startu v první lize za Benešov (2010/11) se upsal na tři roky USK Praha (2011 - 2014), na rok ho získaly Svitavy (2014 - 2015) a svou kariéru skončil v rodném Ústí nad Labem (2015 - 2018). Dneska se Standa doma ve Všechlapech a k naší radosti spojil své zkušenosti z basketbalu s naší Akademií jako trenér a od neděle i jako hráč.
Stando, jak dlouho Tě museli přesvědčovat, aby ses stal znovu aktivním hráčem?
Láďa (Sokolovský) o tom mluvil, když jsem mu vloni pomáhal s devatenáctkami, takže tak před tři čtvrtě rokem.
Co ti bránilo v tom, abys řekl „ano“ už před devíti měsíci?
Upřímně, nebránilo mi nic, ale nechtělo se mi (smích). Spousta lidí mi, když jsem končil, říkalo, že mi basketbal bude chybět… Ale po pravdě, hraní basketbalu mi po těch dvaceti letech zase tak moc nechybí (úsměv).
Tak proč jsi tedy nakonec podlehl a na nabídku kývnul?
Člověk by měl něco dělat, a když má nějakou „motivaci“, tak si alespoň dojde zaběhat a nezůstane úplně bez fyzičky.
Před zápasem jsi nevěřil, že bys mohl vůbec nastoupit, ale nakonec už na Tebe trenér ukázal v první čtvrtině. Byl jsi překvapený?
Překvapilo mě to! Tím spíš, že jsme mohli hrát skoro v kompletní sestavě. Na druhou stranu to bylo jedno, jestli v první nebo ve třetí čtvrtině… stejně by mě to jednou čekalo (úsměv).
Jak jsi byl spokojený po zápase?
Hodně, byla to vítězná premiéra! Fyzička ale chybí. Budu muset chodit nejen na zápasy, ale v týdnu i něco dalšího udělat – jednou nebo dvakrát se proběhnout, nějakou střelbu... Tělo bylo kdysi navyklé na zátěž, tak doufám, že si to zpětně vybaví.
Před jak dlouhou dobou jsi věděl, že tedy opravdu nastoupíš?
S Honzou (Košař – trenér) jsme byli domluvení tak týden, deset dní před prvním zápasem.
Jak ses připravoval v těch posledních deseti dnech?
Byl jsem si párkrát zaběhat a před naším tréninkem jsem střílel na koš. Taky jsem se s klukama párkrát proběhl při tréninku… Něco jsem dělal, ale po roce a půl to byl nezvyk a dva, tři tréninky to moc nespraví.
V posledních letech jsi hrál s číslem 33, v Nymburce máš 13…
Původně jsem říkal, že když mi nedají 33, ať se mnou nepočítají (smích). V sadě dresů moje oblíbené číslo nebylo,… ale alespoň jednu trojku mám.
Byl jsi rád, že tvá premiéra byla proti Litoměřicím s Davidem Štefflem, se kterým jsi v podstatě končil v Ústí?
Že by to bylo úplně tak dobré, to si nemyslím (smích). Na druhé straně nebyl jen David, ale další kluci z Ústí, kteří se mou hráli, které znám nebo jsem s nimi hrál za béčko. Jinak mi bylo jedno, jestli začnu s Litoměřicemi nebo někým jiným.
Věděl David Šteffel, že budete na palubovce soupeři?
Ode mě to neslyšel, ale asi se to k němu doneslo. Ptal se mě, jestli se na to už nechci vykašlat.
Říkal Ti to z obavy před konkurencí už před zápasem?
Říkal mi to před, během i po zápase… tak nevím, co si z toho mám vybrat (smích). On je o tři roky mladší, a už si asi připadá on sám starý, možná že mu to přišlo divné.
Býval jsi elitní střelec za tři a v zápase jsi to zkusil jen jednou. Proč tak málo?
No, když mi nepřihrajou, nemůžu vystřelit (smích)… Byl jsem rád, že jsem to udýchal, zápasů bude hodně, tak věřím, že i něco dám.
Těšíš se na další zápasy? Uvolnily se nějaké endorfiny?
Už to neberu, jako když jsem hrál před tím. Jdu si zahrát s mladýma klukama. Myslím, že jim mohu poradit ze hřiště jinak než z lavičky. Basket se posouvá, přináší nové trendy a je dobré to vidět a zažít ze hřiště. Pokud na to budu stačit, mohlo by mi to pomoci i v trenérské práci.
Jeden rok, 6 měsíců a 26 dní po posledním utkání v Kooperativa NBL si 215 cm vysoký Stanislav Votroubek znovu oblékl dres a jako hráč Basketbalu Polabí se vrátil na palubovku. Obnovenou premiéru si odbyl v utkání první ligy proti Slavoj Litoměřice v neděli.
Standa za svou dvacetiletou kariéru hráče začínal v roce 1999 v Ústí nad Labem, odkud po roce odešel na krátko do Itálie, aby se v roce 2001 stal členem našeho A-týmu. Nymburk nakonec byl Standovou nejdelší štací v NBL. Odcházel v sezoně 2007 po 301 odehraných zápasech za Nymburk a jedním z mála hráčů, kteří se mohou pochlubit kompletní sbírkou medailí z NBL. Po bronzu a stříbru získal čtyři zlata.
Další štací byl na dva roky Prostějov (2007-2009), po ročním startu v první lize za Benešov (2010/11) se upsal na tři roky USK Praha (2011 - 2014), na rok ho získaly Svitavy (2014 - 2015) a svou kariéru skončil v rodném Ústí nad Labem (2015 - 2018). Dneska se Standa doma ve Všechlapech a k naší radosti spojil své zkušenosti z basketbalu s naší Akademií jako trenér a od neděle i jako hráč.
Stando, jak dlouho Tě museli přesvědčovat, aby ses stal znovu aktivním hráčem?
Láďa (Sokolovský) o tom mluvil, když jsem mu vloni pomáhal s devatenáctkami, takže tak před tři čtvrtě rokem.
Co ti bránilo v tom, abys řekl „ano“ už před devíti měsíci?
Upřímně, nebránilo mi nic, ale nechtělo se mi (smích). Spousta lidí mi, když jsem končil, říkalo, že mi basketbal bude chybět… Ale po pravdě, hraní basketbalu mi po těch dvaceti letech zase tak moc nechybí (úsměv).
Tak proč jsi tedy nakonec podlehl a na nabídku kývnul?
Člověk by měl něco dělat, a když má nějakou „motivaci“, tak si alespoň dojde zaběhat a nezůstane úplně bez fyzičky.
Před zápasem jsi nevěřil, že bys mohl vůbec nastoupit, ale nakonec už na Tebe trenér ukázal v první čtvrtině. Byl jsi překvapený?
Překvapilo mě to! Tím spíš, že jsme mohli hrát skoro v kompletní sestavě. Na druhou stranu to bylo jedno, jestli v první nebo ve třetí čtvrtině… stejně by mě to jednou čekalo (úsměv).
Jak jsi byl spokojený po zápase?
Hodně, byla to vítězná premiéra! Fyzička ale chybí. Budu muset chodit nejen na zápasy, ale v týdnu i něco dalšího udělat – jednou nebo dvakrát se proběhnout, nějakou střelbu... Tělo bylo kdysi navyklé na zátěž, tak doufám, že si to zpětně vybaví.
Před jak dlouhou dobou jsi věděl, že tedy opravdu nastoupíš?
S Honzou (Košař – trenér) jsme byli domluvení tak týden, deset dní před prvním zápasem.
Jak ses připravoval v těch posledních deseti dnech?
Byl jsem si párkrát zaběhat a před naším tréninkem jsem střílel na koš. Taky jsem se s klukama párkrát proběhl při tréninku… Něco jsem dělal, ale po roce a půl to byl nezvyk a dva, tři tréninky to moc nespraví.
V posledních letech jsi hrál s číslem 33, v Nymburce máš 13…
Původně jsem říkal, že když mi nedají 33, ať se mnou nepočítají (smích). V sadě dresů moje oblíbené číslo nebylo,… ale alespoň jednu trojku mám.
Byl jsi rád, že tvá premiéra byla proti Litoměřicím s Davidem Štefflem, se kterým jsi v podstatě končil v Ústí?
Že by to bylo úplně tak dobré, to si nemyslím (smích). Na druhé straně nebyl jen David, ale další kluci z Ústí, kteří se mou hráli, které znám nebo jsem s nimi hrál za béčko. Jinak mi bylo jedno, jestli začnu s Litoměřicemi nebo někým jiným.
Věděl David Šteffel, že budete na palubovce soupeři?
Ode mě to neslyšel, ale asi se to k němu doneslo. Ptal se mě, jestli se na to už nechci vykašlat.
Říkal Ti to z obavy před konkurencí už před zápasem?
Říkal mi to před, během i po zápase… tak nevím, co si z toho mám vybrat (smích). On je o tři roky mladší, a už si asi připadá on sám starý, možná že mu to přišlo divné.
Býval jsi elitní střelec za tři a v zápase jsi to zkusil jen jednou. Proč tak málo?
No, když mi nepřihrajou, nemůžu vystřelit (smích)… Byl jsem rád, že jsem to udýchal, zápasů bude hodně, tak věřím, že i něco dám.
Těšíš se na další zápasy? Uvolnily se nějaké endorfiny?
Už to neberu, jako když jsem hrál před tím. Jdu si zahrát s mladýma klukama. Myslím, že jim mohu poradit ze hřiště jinak než z lavičky. Basket se posouvá, přináší nové trendy a je dobré to vidět a zažít ze hřiště. Pokud na to budu stačit, mohlo by mi to pomoci i v trenérské práci.